Když otevřete roční vyúčtování energií a protočí se vám panenky, první otázka bývá jasná: Kde se stala chyba? Data Eurostatu mluví jasně: při přepočtu na kupní sílu platí české domácnosti jedny z nejvyšších cen elektřiny v celé Evropské unii. Ve druhém pololetí roku 2025 bylo Česko s hodnotou 38,65 PPS za 100 kWh dokonce druhé nejdražší v EU, hůř dopadlo už jen Rumunsko.
Přestože jsou evropské trhy s elektřinou vzájemně propojené, konečné částky na fakturách se v jednotlivých státech diametrálně liší. Co tedy stojí za tím, že u našich sousedů vypadají účty úplně jinak?
Polsko: Levnější elektřina na účet státu
Pohled na polské ceníky v Češích často vyvolává lehkou závist. Jenže polský „zázrak“ má jeden velký háček, o kterém se v internetových diskusích moc nepíše.
- Dotace a stropy ze státní kasy: Polská vláda dlouhodobě držela ceny při zemi masivními cenovými stropy pro domácnosti (v roce 2025 to bylo 500 PLN/MWh). Pokud byla tarifní cena vyšší, rozdíl domácnosti neplatily, dodavatelům ho kompenzoval stát. Část nákladů se tak jednoduše přesunula z účtů domácností do státního rozpočtu.
- Uhelná realita: Polsko stále vyrábí většinu elektřiny z drahého uhlí zatíženého emisními povolenkami. V minulých letech ale vysoké ceny energií lidé necítili naplno právě díky státním kompenzacím.
Poláci tedy v minulých letech neplatili méně proto, že by jejich energetika fungovala zázračně levně. Rozdíl na faktuře jednoduše doplácel státní rozpočet. Od roku 2026 už sice plošné stropy skončily, ale ceny samotné elektřiny na trhu klesly, takže výrazný skok směrem nahoru se nekonal.
Rakousko: Levná energie z Alp, která má v zimě své limity
Rakouský energetický model vypadá skvěle a spoléhá na čisté zdroje. Má ale svá sezónní úskalí.
- Levná výroba z vody: Přes 60 % elektřiny v Rakousku vyrobí vodní elektrárny v Alpách. Voda jako palivo nic nestojí, což v jarních a letních měsících při vysokých průtocích sráží cenu výroby pro Rakušany na minimum.
- Zimní vystřízlivění: Výroba z vody ale během roku kolísá a v zimních měsících nemusí stačit na rostoucí spotřebu. V tu chvíli Rakousku vlastní zdroje zdaleka nestačí a stát musí dovážet elektřinu od sousedů, včetně elektřiny z českých jaderných a uhelných elektráren.
V zimních měsících tak rakouská ekologická pohádka naráží na realitu a bez dovozu ze sousedních zemí by se jednoduše neobešla.
Česko: Drahá distribuce i vlastní pasivita
Zatímco u sousedů hraje hlavní roli státní politika nebo přírodní podmínky, v Česku je příčina vysokých účtů jiná. Konečná částka na vaší faktuře totiž nestojí jen na samotné silové elektřině, ale výrazně ji prodražují vedlejší poplatky za síť a distribuci.
Na české realitě se podepisuje několik věcí:
- Regulovaná část tvoří obří podíl: Na faktuře neplatíte jen za samotnou komoditu. Zhruba třetinu z celkového účtu běžně spolknou distribuce, rezervovaný příkon (jističe) a síťové služby stanovené ERÚ.
- Žádné Alpy a hodně průmyslu: Česko nemá přírodní podmínky pro levnou vodní energii jako Rakousko. Zároveň patříme
k nejprůmyslovějším zemím Evropy, takže naši vysokou spotřebu musíme pokrývat přes výrazně složitější energetický mix
a infrastrukturu. - Drahý konzervatismus: Tisíce českých domácností stále zbytečně přeplácí na starých, nevýhodných tarifech nebo špatně načasovaných fixacích z krizových let, ze kterých se jim nechce odcházet.
Jak tedy z české reality vytěžit maximum?
Státní dotace ani levnou energii z Alp v Česku k dispozici bohužel mít nebudeme. To ale neznamená, že jsme vůči vysokým cenám úplně bezmocní. Prostor k úspoře stále máme alespoň v obchodní části ceny. Vyplatí se proto hlídat, zda zbytečně nepřeplácíme za silovou elektřinu a jestli náš tarif pořád odpovídá tomu, jak energii skutečně využíváme. Nejlevnější elektřina totiž nemusí ležet za hranicemi. Někdy stačí udělat si pořádek ve vlastní faktuře.
